Rychlý kontakt
+420 602 291 413
pomnenka@pomnenka.cz

DOPORUČUJEME

lenka-pomnenka-radio-impuls.jpg, 14kB
Doporučujeme pořady o zdraví s moderátorkou Jitkou Vlkovou. Lenka Pomněnka radí, jak používat bylinky a na jaké nemoci pomáhají.

Poslech ONLINE
Lenka Pomněnka bývá hostem Snídaně s Novou, kde seznamuje diváky se zajímavými nápady a novými trendy při výrobě dekorací k různým příležitostem. Záznamy hledejte v archivu TV Nova.

Homeopatie – co to vlastně je? A není to jen placebo?

Homeopatie nejsou běžné bylinky v sušené formě, jak se někteří lidé mylně domnívají, ačkoli právě mnoho bylin slouží jako základ při výrobě homeopatického léku. Nicméně homeopatické léky se vyrábějí z nejrůznějších materiálů. Ze zvířat, záření, mlék, kovů – prostě ze všeho, co nás obklopuje a působí na nás.


Homeopatie spolu s autopatií, bylinnými terapiemi, čínskou medicínou, Reiki a dalšími netradičními způsoby léčby organismu, patří mezi druhy alternativní léčby.  


Homeopatie je také celostním způsobem léčby. Znamená to, že se neléčí výhradně vybrané potíže, se kterými pacient přichází, ale celý organismus na psychické i fyzické rovině. Jakmile se zharmonizuje vitální energie člověka, akutní choroby, bolesti, alergie a další nepříjemné symptomy postupně odezní. Tělo totiž získá sílu se jich zbavit samo. V  ideálních případech, pokud homeopat najde opravdu similum – tedy ten lék, který zcela přesně odpovídá pacientově konstituci, se potíže pacienta obvykle již nevrací.

Základní ideou homeopatické léčby je léčit podobné podobným

Představte si to tak, že jde o jakousi harmonizaci elektromagnetického pole člověka. Elektromagnetické pole těžko změníte chemickou reakcí. Energii ovlivníte zase jenom energií, informaci upravíte jinou informací.  A tak jako jsou vodičem elektrické energie dráty vysokého napětí, i informace homeopatického léku musí mít nějaký svůj nosič. Nosičem informace, která má schopnost napravit vychýlenou energii našeho organismu, je v případě homeopatického léku voda a cukr. Potencováním původní látky dochází ke zvyšování účinnosti takové informace.

 

Výroba homeopatického léku je velmi zajímavým tématem pro ty, kdo chtějí přijít na kloub tomu, jak homeopatie funguje. Těm, kteří nechtějí rozumět tomuto principu (ať už z jakéhokoli důvodu), a  prohlašují homeopatický lék za placebo, bych doporučila přihlásit se dobrovolně na proving – tedy zkoušku, při které se lék užívá a následně vyhodnocuje.  Tam nejlépe pocítí na vlastní kůži, jak funguje ta mrňavá bílá kulička… A protože tito lidé na účinky homeopatie nevěří, budou těmi nejlepšími provery, protože vlastně nemohou podlehnout placebo efektu. Ten se, podle jejich mínění, týká těch lidí, kteří na účinek homeopatie věří… Tak nějak mě napadá – proč ten placebo efekt nefunguje u léků, který vyrábí farmaceutický průmysl? Léta je zobete, věříte svému lékaři, že Vás zbaví toho či onoho, a pořád nic. Tak jdete k homeopatovi. Jaký je rozdíl Vaší víry v lékaře a homeopata? Pokud homeopatie léčí pouhým placebo efektem, proč to nefunguje u alopatického postupu? A ještě něco: Myslíte si, že by se výrobci homeopatických léků (francouzský Boiron, anglický Helios, rakouská Remedia a další a další) zabývali různými druhy těchto preparátů v nesčetných potencích a rozlišováním tisíců různých lahviček, kdyby se jednalo o totéž placebo?  Podívejte se na jejich stránky (viz Rady,tipy,odkazy) a uvidíte, že nabízejí tisíce léků v nejrůznějších potencích a substancích, ovšem za zlomkové ceny oproti lékům chemickým. Přemýšlivého tady možná trkne… Kolik lidí v dnešní době zajímá něco, co nepřináší nějaký zásadní zisk? A přináší zdravý občan zisk farmaceutickému průmyslu? Nikoliv. Tento průmysl potřebuje nalomit lidské zdraví už v dětství, aby byly po celou dobu života člověka potřeba jím vyráběné produkty… Homeopatie tím, že nepotlačuje příznaky nemoci, ale pomůže tělu, aby se v rámci možností vypořádalo s příčinou a vrátilo se tak ke zdravé vitální síle, navrací lidi do stavu, kdy žádné léky nepotřebují. No jo, ale kdo pak bude živit příslušný průmysl???!!!

 

Setkali jste se už někdy s úžasným účinkem homeopatie u zvířat a miminek? Tito bezbranní tvorové těžko ovlivní svou psychiku a vytvoří placebo efekt. No, nechť si každý zapojí svůj selský rozum a pokusí se udělat si svůj názor sám…

 

 

 

 

Mohlo by vás zajímat, že:

Homeopatie není žádný nový objev. Je to vlastně historický základ dnešní moderní medicíny. Spolu s návratem k přírodě dnes lidé intuitivně tíhnou i ke způsobům léčby, které podporují přirozenou imunitu člověka.

 

  • Britská královská rodina se léčí homeopaticky. Dvorním homeopatem je Dr. Fischer, jehož dědeček pochází z Prahy.
  • Matka Tereza  vystudovala homeopatii a sama ji i praktikovala.
  • Manželka Karla Schwarzenberga je homeopatka.
  • V Anglii, Švýcarsku a Německu je homeopatická léčba proplácena ze zdravotního pojištění.

 

Podívejte se na přední světové homeopaty. Mnoho z nich má vystudovanou i klasickou medicínu. Mohli tudíž porovnávat, měli na výběr, čemu se budou věnovat. A vybrali si homeopatii. Proč asi?

A zjistěte si schválně, u kterého homeopata se léčí Váš alopatický lékař... Budete překvapeni.

Není homeopat jako homeopat. Rozlišujeme symptomatickou a konstituční homeopatii. A jak se od sebe liší?

V první řadě jsou různí homeopati reprezentanty nejrůznějších homeopatických škol a směrů. Tyto se od sebe liší jednak způsobem diagnostiky, ale i postupem při léčení. A protože každému člověku může vyhovovat jiný způsob léčení, může se stát, že klient je nespokojen u jednoho homeopata, zatímco jiným terapeutem je nadšen a vykazuje fantastické pokroky v léčbě. Ale to je naprosto stejné jako s hledáním zubaře, kadeřníka nebo švadleny. Každému z nás prostě sedí jiný styl. A protože homeopat by měl „šít“ léčbu klientovi na míru, může si tento vybrat…

 

Někteří homeopati používají výhradně symptomatickou homeopatickou léčbu, což znamená, že se snaží vyléčit jenom problém, se kterým klient přijde, ať už je akutní nebo dlouhodobý. Někdy se mimoděk podaří, je-li symptomatický lék blízko léku konstitučnímu, odstranit i další problém, který pacient má už dlouho a naučil se s ním žít. Ale v tomto případě je to spíše náhoda než záměr. V zásadě je to tak, že mám-li devět potíží, buď mi homeopat vystřídá po sobě devět léků (ale i méně, pakliže se některé symptomy vyskytují u stejného léku), nebo vytvoří nějaké polykompositum z několika léků, kterým se pokusí moje potíže zvládnout naráz.

 

Výhodou symptomatické homeopatie je to, že pacient nestráví při prvním homeopatickém rozhovoru s terapeutem tolik času jako u homeopata konstitučního. Nemusí o sobě říct tolik věcí jako na začátku konstituční léčby. Tak homeopat zvládne více pacientů za den.

 

Nevýhodou je to, že pacient se musí k homeopatovi vracet vždy, když se mu objeví potíže znovu, nebo se tyto přemění v potíže jiné. V tomto případě totiž není pacient léčen celostně, ale řeší se pouze určitý symptom. A to tak trochu leze do peněz a ve finále i do času klienta. Navíc to není nepodobné postupům moderní medicíny, i když nutno dodat, že při léčbě homeopatiky se nenadělá tolik škody z hlediska vedlejších účinků léků.

 

Konstituční homeopatie

se snaží o nalezení simila nebo simillima tedy léku, který je pacientovi nejvíce podobný a navrátí ho postupně do stavu zdraví, čili stavu bez potíží. Řídí se starými zákony zakladatele homeopatie Samuela Hannemanna. 

 

Celostní způsob léčení organizmu se řídí Heringovými zákony.  Nemoc léčíme zevnitř ven a nejprve se při tom odstraňují potíže, které se objevily jako poslední. Jedná se o jakési odkrývání vrstev. Jako když čistíme listím zapadané lesní jezírko. Postupně odklízíme letošní listí, pak to loňské a tak dál, až se dostaneme na čistou vodu…

V některých případech, třeba u dětí, zvířat a tam, kde pacient netrpí mnoha, za dlouhá léta nahromaděnými chorobami, se stává, že homeopat vybere správný lék hned napoprvé. Pak jsou to taková ta zázračná uzdravení za pár dní, která jste už možná někdy ve svém okolí zaznamenali.

 

U pacientů s mnoha symptomy je třeba odkrývat jednotlivé vrstvy postupně různými léky. Dá se tedy říci, že tato metoda je určitou kombinací symptomatické a konstituční cesty.  Mně osobně se líbí kombinace konstituční homeopatie s občasným symptomatickým postupem v případě potřeby. Myslím si, že v určitých výjimečných případech není kontraproduktivní ani doplnění  léčby čínskou medicínou a změny alimentace pacienta. Někteří mí kolegové mají ke spolupráci čínské medicíny s homeopatií odmítavý postoj. Já se však domnívám, že ačkoli čínská medicína také pracuje s energií, je tato energie na zcela jiné frekvenci než energie homeopatického léku. Čínská medicína vychází z chemického základu, z bylin a hub, které po požití pracují s energiemi našeho těla. Ale stejným způsobem pracuje v našem těle i strava a nápoje, které pijeme. Naprosto rovnocenně naši energii ovlivňuje i požívání stimulantů jako je káva, alkohol nebo cigarety. To bychom tedy museli klientovi zakázat jíst, abychom měli absolutní prostor pro fungování homeopatického léku.

 

Odpůrci tohoto postupu prominou, ale pro mne je přijatelnější, když klient pod vlivem homeopatického léku řeší své dočasné reverzní symptomy (např. úporné svědění ekzému nebo migrény) akupunkturou nebo přípravkem čínské medicíny, než aby sáhl po kortikoidech či bolest potlačujících lécích. Je nutné přiznat, že ne vždycky se lze při homeopatické léčbě zcela vyhnout nepříjemným projevům a každý klient má prostě práh bolesti někde jinde. Jsem si skoro jistá, že čínská medicína v kombinaci s homeopatickou léčbou napáchá mnohem menší škody než chemické léky. Je to ostatně cesta současného homeopata Dr. Robina Murphyho, jehož práce je mi velice blízká a jehož názory na toto téma bezvýhradně sdílím.

 

Je třeba zdůraznit, že homeopatie bývá velmi často během na dlouhou trať. Chronické potíže, tak jak se léty nakupily, se neodstraní jako mávnutím kouzelného proutku naráz. Naopak, čím více znečištění v sobě máme, tím déle se můžeme potýkat s čištěním organismu, které se může projevit částečným zhoršením  zdravotního stavu, toto zhoršení ale brzy samo vymizí.  Tuto reakci těla nazýváme homeopatickým zhoršením. A tady se zase rozcházíme s některými homeopaty, kteří tvrdí, že s tím není dobré klienta strašit. Já jsem toho názoru, že když klient ví, když je připraven, rozhodně nepříjemné okamžiky snáší lépe. Často totiž dochází i k znovuobjevení reverzních symptomů, tedy potíží, které měl pacient někdy dávno v minulosti, a které se při léčbě znovu ozývají. I ony obvykle velmi rychle samy vymizí a při úspěšné léčbě už by se nikdy neměly vrátit.  Trpělivost je v tomto případě ze všeho nejdůležitější. Někteří pacienti to nezvládnou psychicky a utečou k alopatickému lékaři, který jim rád čistící proces těla potlačí nějakou chemikálií. Tady bych jenom podotkla: Komu není rady, tomu není pomoci.

 

Poslední lék po odkrytí všech vrstev a letitých nánosů, který nám homeopat podá, a který by měl v ideálním případě zcela vyřešit jeho potíže, bývá často již jeho lékem konstitučním. Tento lék potom dokáže v následujících letech pomoci s většinou nových potíží, které se mohou u pacienta objevit působením vnějších vlivů prostředí. Konstituční lék působí, řekněme, jako zázračná ladička na vnitřní struny (elektromagnetické pole) pacienta, která náš nástroj vždy, když je potřeba, uvede do rovnováhy na úrovni fyzické i psychické. Lidská konstituce se během života může měnit působením některých vnějších i vnitřních okolností.

A na čem tedy záleží, jestli homeopat vybere ten správný lék či nikoli?

Budete se smát, ale většina homeopatů, ať už lékařů či nelékařů, má v sobě značně vyvinutou nějakou kreativní složku.  Jeden hraje na hudební nástroj, další maluje nebo hraje divadlo. Já sama jsem floristka a učitelka tance, píšu knížky.

 

U homeopatické diagnózy je bezpodmínečně nutný individuální a tvůrčí přístup při určení správného léku, proto je většina homeopatů kreativně založena. I když homeopat pracuje s programem a ten mu logicky dle symptomů ukáže cestu, poslední a rozhodující slovo má člověk, jeho intuice. Něco, co nedokážete uchopit, ale víte, že je to to správné. Už Karl Gustav Jung věděl, že intuice je, když víme, že je něco přesně takhle, ale vůbec nevíme proč.  A tak si většina rozumných lidí, ať už se zabývají homeopatií či nikoli, upřímně přeje, aby je jejich intuice nikdy neopustila.

 

V neposlední řadě je pro homeopatickou diagnózu důležitá i otevřenost pacienta. Konstitučního homeopata zajímají i věci zdánlivě nesouvisející se symptomem, se kterým pacient přišel. Mnohdy i jedinou větou, vyřčenou mimoděk a jakoby na okraj, pacient přivede terapeuta ke správnému léku. Někdy pacienti svůj lék dokonce přitahují natolik, že ho promítají do svého stylu, fyzicky se tak léku podobají.  Zajímavé bylo např. vidět pacientku jednoho kolegy, které zcela změnil život lék Lac delfinum (delfíní mléko) a která nosila všechny šperky ve tvaru delfína, aniž tušila, že delfín je jejím konstitučním lékem. Dokonce byla i značně urostlá a měla takový ten protáhlý delfíní čumáček! Není tomu tak ale ve všech případech. Tady je třeba znovu vzpomenout potřebnost kreativity homeopata. Nic není vždycky stejné, vše je třeba posuzovat individuálně.

 

Homeopat  po rozhovoru s pacientem stanoví jeho nejdůležitější priority a dále jeho dominantní psychické a fyzické rysy, podle kterých pak vybírá lék, jenž se svými charakterovými vlastnostmi a fyzickými  i psychickými symptomy nejvíce podobá danému pacientovi. Jedná se o proces poměrně náročný a bez počítačových programů bychom dnes byli při popsaných cca 4500 lécích hodně bezradní.

 

Na tomto místě je třeba vyzdvihnout důležitost pozorovacího talentu homeopata. Homeopatie nabízí poměrně širokou škálu léků, a pokud přijdou čtyři pacienti se stejnými příznaky, nedostanou všichni stejný lék, tak jak k léčbě přistupuje moderní alopatická medicína, nýbrž každý dostane lék individuálně vybraný tak, aby se co nejvíce blížil každému z nich, a při tom pokrýval i symptom, se kterým pacient přišel. Detaily hrají obrovskou roli. 

 

Dobrý homeopat musí být kreativní, s výborným pozorovacím smyslem, musí umět naslouchat pacientovi a vybrat z jeho řeči přesně to, co je pro něj  „téma“. Musí se orientovat v lécích a cítit rozdíly, které jsou mnohdy velice jemné. A v neposlední řadě musí věnovat pacientovi svůj čas a svoji maximální pozornost. Umíte si toto představit v běžné ordinaci alopatického lékaře? Několikrát jsem od lékařů slyšela námitku, že oni ten čas na pacienta nemají. A kdo o tom rozhoduje?

 

Porovnejte si schválně doktora, který Vám, a někdy i sám sobě, předepisuje hromadu léků na celoživotní užívání a porovnejte ho s homeopatem. Kdo z nich jak vypadá? Proč homeopati ve většině případů vypadají o mnoho let mladší, než ve skutečnosti jsou? Kdo se víc usmívá? A kdo z nich na vás častěji zvýší hlas, dávaje vám najevo, že jste naprostý pitomec, když se snažíte s ním diskutovat o vaší vlastní léčbě? Pro homeopata je prioritní, aby se jeho pacient cítil dobře a netrpěl. Aby jaksi vnitřně ladil s léčbou a svému terapeutovi věřil. A ten rozdíl je tam sakra cítit!

A zde se dostáváme k hlavnímu konfliktu:

tzv. moderní medicína versus homeopatie.

 

Zdánlivou výhodou alopatické medicíny je rychlost jejího účinku. Pacient spolkne chemický prášek a cítí se relativně lépe. Utiší se bolest, ale nikoho nezajímá, že se neodstranila její příčina. Což znamená, že bolest se dříve nebo později vrátí. Sníží se teplota, ale nikdo neřeší, že se tím právě zlikvidovala přirozená obrana organismu.

 

Jak funguje přirozená obranyschopnost organismu?

Když virus vnikne do těla, je zaznamenán naším imunitním systémem, který identifikuje zároveň druh vetřelce, a odpovídajícím způsobem zvýší teplotu organismu, aby byl daný virus spolehlivě zničen. My mu to ovšem okamžitě překazíme, protože teplota je pro nás nepříjemný stav a místo abychom zalehli do postele a nechali tělo, aby zlikvidovalo nákazu přirozenou cestou, snížíme teplotu na hodnotu, která takový virus není schopná zlikvidovat. A tak způsobíme, že tělo se snaží zvyšovat teplotu zas a znovu, a tím se období naší nemoci prodlužuje. Nakonec nám nasadí lékař antibiotika, která potlačí v organismu jak virus, tak náš obranný systém, ale virus v jisté latentní formě v organismu zůstává. Bez aktivního obranného systému není ochoten naše tělo opustit. Neodstraní se tedy příčina nemoci. Naše tělo agresora nevyloučí, neboť byl potlačen jeho obranný systém a nemá na to sílu. Nosí ho v sobě dál ve spící formě. A tak se stane, že jakmile se virus oklepe, choroba nás sklátí znovu, nebo se stáváme bacilonosiči. Nicméně jediné, co dnešního moderního člověka většinou zajímá je, aby se mu ulevilo rychle a za každou cenu, bez ohledu na další následky, které si mnohdy ani s původní virózou nespojuje… On přece musí do práce!

Moderní lidé si zvykli na rychlé účinky potlačujících léků. Slepě věří reklamním sloganům a myslí si, že by se přece nemohlo prodávat něco, co by jim v podstatě trvale poškozovalo jejich přirozené zdraví.  Oni přece potřebují pracovat, okamžitě fungovat. Nemají čas přemýšlet o svém těle, dát mu prostor, aby se vyčistilo od všeho, co do něj denně natlačí. Začíná to nesprávnými potravinami a nápoji, končí to léky, potravinovými doplňky a jiným soustavným znečišťováním organismu.

 

Co udělá alopatický lék s pacientovými dalšími orgány, to už neřeší ani lékař, ani sám pacient. O celostním pohledu na pacientovo zdraví v tomto případě nemůže být řeč. Spotřebu léků je přece třeba zvyšovat, neboť slušně živí farmaceutický průmysl a v mnohých případech, bohužel, i samotné lékaře. Někteří dostávají od výrobců provize, zahraniční dovolené pro celé rodiny a jiné pobídkové bonusy za to, že předepisují určitý lék.  A představte si, že se tím ani netají a dokonce to považují za správné. Sami by však takový lék nikdy nebrali, protože si prostudovali vedlejší účinky, ale pacientům ho bez obav napíší. Je přece na trhu mezi schválenými léčivy, a to je zbavuje jakékoli odpovědnosti... Pacientovi při dlouhodobém nebo opakovaném užívání za pár měsíců třeba selžou ledviny, játra, nebo se objeví ekzém. Pacient pádí ke kožnímu lékaři, který ekzém potlačuje mastičkami tak dlouho, až se ta vyrážka změní klasicky v astma, a vznikne tak další choroba, kterou je třeba začít nikoli léčit, ale potlačovat. Pacient je v natolik začarovaném kruhu, že se z relativně zdravého člověka za pár let může stát invalida a ve finále mrtvola. Nevěříte? Přečtěte si knihu Nežádoucí účinek smrt od bývalého šéfa farmaceutického průmyslu Dr. Johna Virapena, který se rozhodl promluvit... Je to čtení jen pro otrlé. Spoustu zmiňovaných léků v knize sami poznáte, a když se dovíte, za jakých okolností byly schváleny, budete žasnout! http://www.dobre-knihy.cz/nakladatelstvi/slovart-print.html

 

To první, tedy částečně podlomené zdraví,  je fajn pro výrobce léků. Takový člověk užívá denně jejich výrobky, takže „kšeft“ jenom kvete, zatímco mrtvola už žádné léky nekupuje… A o nalomení našeho zdraví se již v útlém věku postará očkování. Přitom Japonci už zjistili, že posunutí očkování na 4 roky věku dítěte jim zajistilo nejnižší úmrtnost kojenců na světě. (Výborné odkazy k tomuto tématu najdete na těchto stránkách v sekci Rady, tipy, odkazy). Opravdu ale stačí jenom zdravý selský rozum, nebýt jako stádo ovcí, nepodléhat hromadné reklamě a porovnat si běžně dostupná fakta.

Domnívám se, že ideálním stavem by byla harmonická spolupráce mezi alopatickou a homeopatickou medicínou. Avšak mnoha lékařům moderní medicíny chybí zájem o pacienta, kreativita, snaha naslouchat, i ten drahocenný čas. Tak proč by se snažili vyhodnotit, jestli v daném případě je nutné napsat silný potlačující lék nebo hormon, když může pomoci homeopat nebo jiná alternativní léčba? Jak to tak sleduji, takovéto spolupráci se brání převážně alopatičtí lékaři. Na jednu stranu se jim nelze divit. Něco vystudovali, ne každý má touhu se vzdělávat dál, přemýšlet v celkovém obrazu o lidském těle jako o produktu vesmírné energie, o přírodě, z jejíhož lůna jsme vyšli, a o naprosto geniálních mechanismech, které v ní fungují jako švýcarské hodinky a které se nám samy nabízí… Popřeli by tím své dosavadní pracovní návyky a postupy.

 

Na druhou stranu jsem ráda, že mnozí lidé už prohlédli, a dalším se to brzy stane. Začínají přemýšlet, nechtějí být součástí stáda, které bezmyšlenkovitě konzumuje to, co mu předhodil bílý plášť. Byli jsme vychováni k bezbřehé úctě k tomu, co řekl pan doktor, paní učitelka, pan ředitel a nyní zjišťujeme, že ne všichni to s námi myslí dobře. Naštěstí i spousta lékařů začíná chápat, že je třeba některé návyky změnit, studují a zajímají se o alternativní způsoby léčby a posouvají se vpřed. Je jich čím dál tím víc, stále však ne většina…

 

Všichni máme svobodný přístup k informacím na internetu a je na nás, nakolik zapojíme svůj mozek, když porovnáváme třeba zápory a klady očkování, když se zamyslíme, nakolik přirozené je konzumování některých reklamou propagovaných potravin, léků a potravinových doplňků. Každému, kdo by se chtěl přístupnou formou dovědět důležité informace o tom, jak přežít v této době, nabízíme zajímavé tipy v sekci Rady, tipy, odkazy. Nemohu však nezmínit dílo paní Prof. RNDr. Anny Strunecké, DrSc.

 

Až zjistíte, že aspartam je ve skutečnosti chemická bojová zbraň, se kterou dělali pokusy na amerických pilotech, jimž vymývala mozek, a ničila jim krátkodobou paměť a schopnost soustředění, už si nedáte ani Orbitku, natož Colu Zero… Tedy – pokud máte všech pět pohromadě!

 

Mám ráda pohádky s dobrým koncem a tak bych si přála, aby se lidstvo probudilo jako Šípková Růženka. Aby mělo po tom dlouhém spánku dostatek intuice na to, aby poznalo, co je správné a co je pouhý byznys někoho jiného. Aby umělo spojit to, čeho dosáhl moderní výzkum a věda – čili všechny vymoženosti moderní medicíny s přírodou a jejími mechanismy, které fungují už odpradávna.  A chtěla bych to co možná nejdřív. 

 

Jedno Vám ale mohu slíbit. Všem z Vás, kteří se na mě obracíte o pomoc, se budu snažit pomoci ze všech svých sil a celým svým srdcem…

 

Vaše Lenka Pomněnka